Bitva u Svolderu
6.2.2015
Kategorie: Historie, Současnost

Historie a současnost Norska

O původou Norska se dlouho vedli jenom dohady. V současné době historici dospěli k závěru, že k postupnému osídlování západního norskéh pobřeží docházelo v důsledku tání ledového příkrovu za poslední doby ledové, tedy asi 10 000 let př. n.l. Zde také byly nalezeny nejstarší stopy osídlení lovci a rybáři.  K největšímu rozkvětu nové kultury dochází v 5 tisíciletí př. n.l., se vznikem hrnčířství a rozvojem obchodu s výrobky z kamene.  V období mladší doby kamenné cca 3000 – 1500 let př. n.l. se začínají objevovat počátky zemědělství a chodu dobytka. Ve stejné době vznikají první primitivní skalní kresby, z nichž některé si můžete prohlédnout v muzeu v přírodě v Altě.

Skalní rytina v Altě

V této době také dochází k osídlování i norského vnitrozemí. Civilizační vývoj v Norsku byl následně stejný jako u ostatních  zemí – kamenná, bronzová, železná. Náboženstvím prvním obyvatel byl pravděpodobně kult Slunce, které je hojně zobrazováno na skalních kresbách. V době železné se podmínky v Norsku dále zlepšovali. Díky tzv. bahenní rudě mohli tavit kov a tento používali pro výrobu zbraní. V poslední fázi doby železné cca 300 let př.n.l., kdy probíhalo velké stěhování národů sem dorazili také Germáni. První doložená zmínka o Norsku pochází od řeka Pythease /cca 330 př.n.l./, který se plavil jako obchodník na server Evropy a dostal se do země nazývané Thule. Podle jeho vylíčení jde o území jižně od Trondheimu.

Germánské osídlení se šířilo k severu s tím, že osady zakládali v hlubokých fjordech /vik/, odtud později pojmenování Vikingové. Nastává období objevných a loupeživých výprav Vikingů, které souviselo také s nedostatkem půdy a nárůstu počtu obyvatel. Za zmínku stojí také několik pokusů o usazení ve Vinlandu /dnešní Amerika/, odkud však byli vytlačeni indiány kolem roku 1002. Obyvatelé Norska se sjednotili do Normanského království v roce 872 pod vládou krále Haralda I. Dlouhovlasého.

V roce 911 dostali Normané od franckého krále Karla celý kraj na evropském kontinentu, pojmenovali jej Normandie. Začíná další období dobyvačných válek, které provází také přijmutí křesťanství. V roce 1152 bylo zřízeno v Trondheimu arcibiskupství. Následně začíná období, kdy bylo třeba vybrat nového panovníka, což však bylo vzhledem k prostopášnosti dřívějších králů dost problematické. Aspirantů na nového krále bylo hodně a měli své podporovatele.

Díky tomu a různých politickým machinacím zavládl v Norsku chaos. Příznivcům posledního aspiranta na krále se přezdívalo březové nohy nebo březonozí, protože nosili pantofle a kamaše z březové kůry. Když uprchli do Švédska potkali tam Sverra Sigurdssona, který byl kazatelem z Faerských ostrovů. Ten se prohlásil okamžitě králem a postavil se do čela hnutí, které ho podporovalo.

V roce 1177 se sám korunoval. Následně obnovil dědičnost královské hodnosti a spustil reformy práva a správního systému. Sám se také jmenoval nejvyšším církevním hodnostářem, což se samozřejmě nelíbilo biskupům.  Spory se následně vystupňovali až do občanské války, která pokračovala i po jeho smrti. Nakonec vznikla dvě norská království – baglerské a březonohých.

Středověk

Ke sjednocení Norska  po roce 1217, kdy se na trům dostal třináctiletý Hakon Hakonsson. Ten následně uzavřel také smlouvu s francouzským králem Filipem Augustem II. a tím se z Norska stala mezinárodně uznávaná země. Roku 1319 zemřel poslední mužský člen norského panovnického rodu – král Haakon V., po sňatku jeho dcery se švédským králem se království na nějaký čas spojila.

Bitva u Svolderu

V roce 1349 se do Norska dostala nákaza černého moru, která snížila počet obyvatel o dvě třetiny. Po tomto oslabení Norska si již neudržela svou samostatnost a spolu s Dánskem a Švédskem se stala členem tzv. Kalmárské unie pod dánskou nadvládou. Její součastí bylo Norsko až do roku 1814.  V 16. století se rozvíjí obchod a obchodní lodní doprava. Vyváželo se hlavně stavební dříví a výrobky ze dřeva. Na konci 17. století mělo Norsko již vlastní námořní flotilu a rozšířil svůj sortiment o vývoz ryb a rybího tuku. Rozpory mezi Dánskem a Norskem se vyostřili za napoleonských válek, kdy bylo Norsko na základě Kielské mírové smlouvy z roku 1814 postoupeno Švédsku.

V roce 1815 byla uzavřena smlouva o unii mezi Norskem a Švédskem, kdy obě království měla svůj parlament a ústavu. Co se týče zahraniční politiky tu mělo stále na starosti Švédsko, což Norům moc nevyhovovalo. V roce 1905 se unie rozpadla, důvodem byl právě požadavek na zahraniční reprezentaci Norska jejími vyslanectvími. Po rozpadu bylo hlasováním lidu zachováno království a na trůn nastoupil dánský princ Carl pod jménem Hakon VII. . Následně se Norsko dále rozvíjí jak hospodářsky tak z pohledu námořní dopravy. V průběhu I. světové války zachovalo Norsko neutralitu.

Současnost

V 2. světové válce sice opět chtělo zachovat neutralitu, bohužel Hitler měl o Norsko zájem ze strategických důvodů. Obrana Norska byla pouze symbolická, neboť země měla pouze domobranu, nicméně se do bojů zapojili také spojenci – britský expediční sbor. Po 62 dnech bylo Norsko dobito. Král Hakon VII. byl donucen po dobití uprchnout do Anglie, odkud řídil odboj z Londýna. Spolu s králem odplula také Norská válečná flotila, která obsahovala 1000 moderních lodí, včetně flotily cisternových lodí na naftu. Během války byla polovina flotili zničena. Okupace Norska skončila v roce 1945, obnovu země po Válce podpořilo významně USA.

Král Harald V.

Království se v Norsku udrželo až dodnes, současný král Harald V. si vzal koncem šedesátých let Sonju Haraldsenovou, která však nepocházela z urozené rodiny. Nicméně Norové ji i tak akceptovali. Do budoucna by měl na norský trůn usednout jejich mužský potomek korunní princ Hakon Magnus.

 

 

Do Norska se můžete podívat také díky některému zájezdu, který můžete najít na stránkách naší cestovní agentury Český kompas.

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *